první lžička | lze s ní podpořit výslovnost?
V období prvních příkrmů většina rodičů řeší "co na první lžičku". Mé dnešní psaní bude o tom jakou první lžičku vybrat a kterým pohybům v manipulaci se lžičkou je dobré se vyhnout a proč.
Období prvního ochutnávání příkrmů je přípravou na společné hodování, které vede nejen k vyváženému růstu dětí, ale mělo by být i důležitým zdrojem komunikace v rodinném kruhu, jak už jste možná četli v U jídla se nemluví?
Současná klinická logopedie také upozorňuje na fakt, že způsob jakým si osvojujeme první sousta a hlty tekutin, se promítá do vývoje řeči. Jednoduše řečeno: jak dítě jí a pije, stimuluje mluvidla a to se pak může odrazit na řeči našich dětí. Malým důkazem, že přijímání stravy ovlivňuje řeč, může být slovo "máma". Toto slovo téměř ve všech světových jazycích začíná na hlásku M. Hlásku M dítě zkouší jako jednu z prvních, protože koordinaci pohybu rtů, která je u hlásky M přítomna, již dítě zná z přisávání se k bradavce či savičce lahve. A kdo dítě na začátku života krmí nejčastěji? Mámy. O vlivu způsobu pití na výslovnost, jsem už psala v článku Mokrým tričkem k lepší výslovnosti. Dnes budu psát o "lžičkování", pokud se pro něj rozhodnete.
Jak má lžička vypadat?
Úzká, rovná, mělká
bez zbytečných příkras, které mohou dítě rušit.
Kterým manipulačním pohybům se lžičkou se vyhnout?
1/ Otírání rtů lžičkou ze strany na stranu. Tento pohyb totiž u dětí způsobí silnější slinění. Můžete si to zkusit i sami na sobě - při opakovaném přejíždění rtů lžičkou se zvýší produkce slin i u nás dospělých. U někoho dříve, u někoho později, u někoho vůbec (zkušenost z kurzů pro rodiče).
Děti mají ale oblast rtů výrazně citlivější a pohyb otírání rtů lžičkou způsobí vyšší slinění téměř okamžitě. Proč by to mohlo našim nejmenším vadit? První lžičky s příkrmy jsou v podstatě pro dítě hrou. Nemají výrazný nutriční význam, ale ovlivňují schopnost dítěte naučit se zkoordinovat svá mluvidla dostatečně na to, aby "první" lžičky mohly být častější a vydatnější. Ač se to může zdát jako protimluv, dítě se lépe učí s pevnější než tekutější stravou a tedy, když "kaši" ze lžičky zředí ještě množstí slin, je pro dítě paradoxně sousto těžší dostatečně a koordinovaně zpracovat a polknout. A obtížná hra může děti odradit.
Navíc tento pohyb, který má očisťovací význam (ze zkušenosti vím, že polovina rodičů tento pohyb automaticky dělá a polovina jej vědomě a zásadně odmítá), dítě nevede k tomu očistit si rty samostatně. Tím dítěti v podstatě bereme příležitost k přirozené stimulaci hybnosti mluvidel, které jsou pro zřetelnou výslovnost jedny z klíčových.
2/ Otírání lžičky o horní dáseň či patro. Tento pohyb nás často nutí dělat lžičky "hlubšího" typu. Jsou tam vlastně dva důvody: jednak sousto na dně hlubší lžičky ulpívá a také se sami podvědomě snažíme, aby dítě zvládlo celý obsah lžičky najednou. A tak ji "otřeme". Jenomže tím situaci dítěti hodně ulehčíme.
Chápu radost, že dítěti příkrm chutná, i starost, aby z něj vyrostlo silné dítě, i potřebu krmení občas "urychlit", ale tímto zjednodušováním dítěti opět bereme příležitost zapojit správně mluvidla. Dítě by mělo sousto ze lžičky umět samo "stáhnout" svými rty, což stimuluje koordinaci a hybnost zejména horního rtu. Proto je vhodná lžička co nejmělčí.
Jako pozitivní metodu pro řeč hodnotím i metodu příkrmů "do tlapky" - tzv. BLW metoda (Baby Led Weaning). Zde ale záleží na naturelu rodičů a jejich přístupu a trpělivosti k dětem, stolování apod.
Proč vybrat pro samostatné stolování pro dítě kratší lžičku najdete vysvětleno zde Irenou Kubantovou z Montessori praxe.
Pokud byste chtěli tip na logopedy prověřenou lžičku najdete ji ZDE