předčítáme břichu

Ví se, že děti už v prenatálním vývoji slyší a reagují například na matčin hlas nebo melodickou hudbu. Pouštění Mozartovy hudby břichu se sice u nás doma nekonalo, ale svou oblíbenou hudbu jsem přece jenom poslouchala o něco raději, právě pro pocit, že ji posloucháme dva. Ještě dříve než u nás proběhla radost, že ve mně roste nový posluchač, jsem četla o studiích sluchového vnímání u dětí ještě nenarozených. DeCasper a Spenceová, v průběhu 80. a 90. let prováděli výzkumy se sluchovým vnímáním textu a z těch vyplývá že,

pokud 6 týdnů před porodem budete svému maličkému opakovaně předčítat kratší část textu, bude na něj reagovat po porodu, a to i když jej bude číst někdo jiný.

Při výzkumu hodnotili reakce plodu a to podle změn srdeční akce. Změnu zaznamenali, i když text četla jiná osoba než matka nebo otec. Tím bylo vyloučeno, že se jedná o pouhou reakci na hlas blízkých.

Pokud vás tento poznatek zaujal, můžete zkusit předčítat svému dítěti - můžete zkusit číst svému břichu. Nejspíš tím nezískáte náskok před dítětem od sousedů, ani tím nijak neumocníte vývoj vašeho superdítěte ;). Taky nemohu slíbit, že text bude fungovat jako zaklínadlo pro řvoucí uzlíček. Tímto čtením můžete "jen" přidat další způsob komunikace s miminem. Slovy, která jsou vám milá a která už bude znát. S jak přesnou délkou textu pracovat jsem se nedočetla, autoři uvádí: "určitý krátký text". Výběr je na vás.

Už jen vybírání textu je děj poměrně zábavný. Vybrat něco, co budeme dítěti předčítat 6 týdnů bez omrzení a bez pocitu prázdných slov pořád dokola, několikrát za den, dá i zabrat. Pohádku? (část pohádky Kocoura v botách použili právě ve výzkumu) Oblíbenou básničku? Pro mou a Štěpánovu náturu by to byla příliš tradiční volba a soudíce, že pohádek a básniček si užijeme až bude mimino na světě, jsme vybírali netradičněji... a toto už je vlastně způsob komunikace. Výběr prvních slov, která "věnujete" svému dítěti.

U nás nakonec vyhrál recept na na Štěpánovo oblíbené cukroví - zázvorky od Magdaleny Dobromily Rettigové. Recept je díky svému stáří plný krásné, melodické, někdo by mohl namítnout i zastaralé češtiny, ale dle mého soudu je délka tak akorát a poslouchá se to náramně. Navozovalo nám to doslova sladkou, rodinnou náladu.

Dej na vál 12 lotů tlučeného prosátého cukru... i teď po několika měsících, když čtu ta slova, cítím ladění těch dní, jako když cítíte určitou vůni a s ní máte spojený zážitek...

...12 lotů pěkné prosáté mouky... sedím s velkým břichem na naší nové, dřevem vonící posteli a koukám, jak padá listí ze stromů...

Recept jsme vytiskli na malé lístečky a nastražili si je po bytě. Pokaždé, když byl čas a nálada, "pekli jsme zázvorky". Budoucí táta rád zasvěceně předčítal. Už v tu chvíli jsme byli rodina. Máma, táta, mimino a společná slova.